Běhej lesy Karlštejn

Po čase jsme se opět vydali na závod přes půlku republiky - na Karlštejn (v dubnu Ještěd).

19 km a 523m+ za 1:27:16 (14. místo z 596 startujících)

VÝSLEDKY

Tandem 19+12 km za 2:25:37 (2. místo ze 43 smíšených týmů)

VÝSLEDKY

na dně lomu Velká Amerika, oficiální foto

Na Karlštejně jsem nikdy nebyl a ani to nebyl můj sen se tam dostat, ale vidět lom Velká Amerika... na to jsem se už dlouho připravoval, takže trasa závodu a termín byl z mého pohledu ideální. S BíKej jsme se vydali přes Prahu vlakem na Karlštejn, odkud jsem na start v Mořině došli 5 km pěšky (2/3 výšlapu vedlo v prostisměru kratší trasy závodu). Na místě mírný chaos a prodlevy ve vydávání čísel, trošku nervozitky při převlékání v zaplněném stanu na křivé lavičce s přeplněným batohem, ze kterého jsem asi třikrát něco vydělával a bylo to vždy úplně naspod :-/ Mírná rozcvička a rychle na start do druhé brázdy, tam jsem očekával v cíli své místo. Po startu se běželo obcí po asfaltce, na prvním kilometru jsem zjistil, že jsem těsně za velkou čelní skupinkou a za mnou prázdno (ano nezvykle a asi tady jedinkrát jsem se podíval za sebe). Dotáhla se totiž vedle mě Radka a pomalými krůčky se vzdalovala dál a dál (první žena, která mi v cíli nakonec dala tři minuty), tady se mi taky -nevím jak- podařilo vyplivnout žvýkačku. Ještěže jsem ze dna batohu kromě hroznového cukru a papírové kapesníku na "co by kdyby" vybalil do kapsičky u trenek i jednu rezervní!!!

Vběhlo se do lesa, trasa se klikatila a pak následoval avizovaný seběh za pravotočivou zatáčkou na hodně nepříjemném bahně - jak jsem měl rychlost a slicky na nohách, tak jsem měl taky smrt v očích, protože tento asi 50 metrový úsek vedl v hlubokém zářezu a nešlo skočit mimo cestu (video). Nadávky pomohly k překonání bez újmy, akorát tu slečnu zdravotnici jsem tam na křižovatce nečekal, takže jsem se omlouval a snažil se běžet pro změnu zase do kopce.

Na první občerstvovačce jsem využil kelímek s vodou na polití hlavy a jeden lok na žížu a také se pomalu dostával do krize (píchání v boku), která gradovala na začátku seběhu za druhou asfaltkou, kde jsem to měl napálit, ale prostě to nešlo. Naštěstí po kilometru hlubokého dýchání to povolilo a já se "rozběhl", abych si nahnal sekundy, které vzápětí ztratím plazením se do kopce na Karlštejn (ale pozor, do chůze jsem nepřešel), kde se napojila kratší trasa a odtud začalo prodírání se davem pochodujících lidí v běžeckém oblečení. Před druhou občerstvovačkou (někdo z kolemjdoucích volal že za 200 m bude) jsem si dal z kapsičky hroznový cukr, ale objevila se jen sprcha od hasičů... naštěstí za pár desítek metrů tam občerstvení opravdu bylo a já použil další dva kelímky na stejný způsob. Prodírání stále pokračovalo, pěšinka se zužovala a stoupání přidávalo grády... no nějak jsem to vyběhl a už jsem měl po levici Velkou Ameriku. Před seběhem do lomu byla poslední občerstvovačka, kde jsem opět využil dva kelímky na ochlazení. Za ní bylo křížení (nelogické navigování pro běh na pravé straně), kde jsem vyhlížel BíKej, která startovala v kratší trase o 15 minut po nás, ale na druhou stranu jsem si přál ať ji nevidím, protože to by znamenalo, že už valí do cíle.

Pokud to od Karlštejna bylo prodírání davem, tak odtud to bylo prodírání davem a navíc k tomu vyhýbání se protiběžcům na ne moc široké cestě. Do lomu se vbíhá dlouhým vyrubaným tunelem (za normálních okolností zamknutý), ve kterém je velikánská tma (naštěstí bylo intimně nasvětleno). Seběhlo se až dolů na úroveň jezírka a po otočce kolem kuželu zpátky nahoru... něco z krásy lomu jsem pochytil, ale víc jsem si opravdu dával pozor na své čelo. Od křížení zmíněného výše už to byl jen kilák z kopce dolů, poprvé jsem se podíval na celkový čas (jinak spíš kontroluju tempo na displeji) a už si věřil že to dám pod devadesát minut - a taky že dal :-)

BíKej jsem nemohl nikde najít, ale našel jsem její výsledkovou listinu a byla druhá v ženách, takže opět vavříny (poslední dobou samé bedny!!!). A jelikož jsme se přihlásili do tandemu (kluk a holka, jeden 19 km a druhý 12 km - časy se sčítají) začal jsem zjišťovat, jestli to necinkne i u mě... a taky že jo - při součtu časů jsme doběhli druzí. Mise splněna, jen vyřešit jak dostat dom víc věcí než jsme dovezli :-)

Zpáteční cesta bus/vlak/metro/žlutý bus/rozjezd klapla a před druhou v noci jsem dorazili z opravdu parádního závodu, který se mi opravdu líbil, především svou stále se měnící pěknou trasou.