Hostýnská osma 2016

Pátá účast na pátém ročníku Hostýnské osmy se konala oproti loňsku v ideálním počasí a navíc v mixu.

66 km za 8 hodin a 45 minut (7. místo v mixech z 64 mix-týmů)

VÝSLEDKY

pár stovek metrů před cílem, foto by kuba02

Každý ročník je nějak specifický (a to nemyslím jen počasím). Ten první byl průkopnický jak pro Lukáše a jeho tým, tak i pro mě, protože to byl můj první závod takového typu. Druhý ročník mě na konci bolelo koleno, vyhrál jsem v tombole a znova pršelo. Třetí ročník v roce 2014 mám spojený s obrovsou bouřkou, kterou jsem prožil už v cíli. Čtvrtý ročník se konal zrovna v nejteplejší den roku 2015 a já jsem prožil největší běžeckou krizi kariéry. Letos, po čtyřech singl závodech, jsme s Barčou startovali dohromady v mixech.

Jako každý rok jsem opět nevyladil a jako každý rok jsem byl ale teoreticky skvěle připraven a trasu znal nazpaměť. Co jsem ale nevěděl, byla odpověď na otázku, jak to dohromady půjde po boku trojnásobné medailistky z juniorského mistrovství světa ve skyrunningu, která mi to už jednou nandala na Ještěd skyrace :-)

Start byl jen tak tak, protože se asi čtyřikrát vracím pro něco do auta. Naštěstí se na startu nacházíme, ale startovat z hloubi pole zrovna nebyla plánovaná taktika. Po rozběhu na asfaltce trasa přešla do mnou nepoznaných končin a na první kontrole Loučka (0:34) ztrácíme už vybojované pozice, protože počítám pouze s čipovou kontrolou (jak bylo v propozicích a na kontrolní kartičce), ale po odběhu zjišťujeme, že se i cvaká, takže se musíme vracet.

Na druhou kontrolu Lázy (1:05) přibíháme jako všichni před námi (a asi i za námi) trošku nešťastně, protože se k pořadatelům dostáváme po cestě, po které jsme měli až odbíhat. Mírný zmatek, ale nakonec správně dobíháme pípnout a cvaknout po asfaltce a stejnou cestou zpět - nyní už směrem na Čečetkov, kde je odbočka doprava na individuálně značenou trasu. U této odbočky minutku zastavujeme, aby si Barča namazala vazelínou vznikající puchýř (vazelínu jsem měl s sebou poprvé, ale to je vám zázračný lék... jsem zjistil). Po seběhu poprvé křižujeme asfaltku, po které jsme ráno přijeli na start do Rajnochovic a začínáme stoupat ke třetí kontrole na Tesáku (2:13), jenž je zároveň první občerstvovačkou (pouze pití) - minulý rok jsem při podobném stoupání na zelené přemýšlel o hůlkách, letos už nepřemýšlím, protože jsem byl už dlouho před závodem pevně rozhodnut, že je beru! Před Tesákem ještě kupodivu předbíháme Kristýnu s Petrem, kteří to ale bohužel o pár minut později zabalí úplně. Mám pocit, že v tuto dobu poprchá (počasí vlastně celý den skoro ideál).

Následující výstup na Čerňavu a Jehelník jsou posvátná klasika Hostýnské osmy, ale já tyto kopce mám vlastně rád... za pár hodin je půjdeme znova, ale s odbočkou doprava do cíle. Nyní je na Jehelníku čtvrtá kontrola (2:46) a odbočka doleva k občerstvovačce v nejnižším bodě trasy v Chvalčově. Tady proti nám jde Zbyňa a já nechápu co tu dělá (a ještě v protisměru) než si během rychlého pozdravení a Zbyňovi věty "já jsem předposlední stovkař" uvědomím, že musí ještě sejít přes Kelčský (kontrolu mají na vrcholu rozhledny) do Rajnochovic na náš start a k tomu pak celou naši trasu H8... nechápu, nerozumím, díky nechci :-) (pozn. po závodě se dočítám o fenoménu jménem Olaf Čihák, který je tím posledním). Na občerstvovačce (3:15) dobíráme energii, já popíjím ionťák a pepsi kolu, beru banán, hrst rozinek a pár sušenek a valíme na Hostýn s tím, že je ještě pár set metrů na dožvýkání po rovince proti proudu potoka.

Letos mám pocit, že výstup na Hostýn je extra krátký, Barča si to asi nemyslí... při přecházení silnice po červené značce (a překračovaní svodidel) vytahuji z batohu nachystané lano, za chůze na každý konec navazuji karabiny a naše pouto je hned silnější. Hostýn proletíme, první i druhé schody vycházím po rampě, mezi nimi je u vrtule šestá kontrola (3:49). Tady se taky pokoušíme zjistit, jestli ve výsledcích o něco bojujeme, ale online systém nefunguje, takže prostě jdeme hlavně na sebe.

U Bukoviny, kde je jedno z mála proběhnutí po hladkém asfaltu, si oba preventivně bereme magnézium. Já teda především proto, že trošičku citím levé lýtko. Po odbočení z turistické trasy za Skalným probíháme skrz velice sympatické tábořiště a následně taky kolem lesní chatky, kterou jsem vždycky jen z dálky pozoroval od červené z Kozlůvek. Na tu se právě napojujem, abychom se vydrápali pod Obřany k sedmé kontrole (4:27). Letos je to jediný úsek, kde se dá pozorovat soupeře o pár minut v náskoku i ty pár minut pronásledující (je to zpestření, klidně bych přidal další jako třeba loni na Rusavu).

Na Klapinově je turisticky nabito a Pardus proletíme, protože vyhledy nejsou a pod ním nás čeká třetí občerstvovačka na Ráztoce (5:04), kde je "povinná výměna" ponožek a mazaní špinavých noh vazelínou na prevenci. Taky si pod hadicí oplachuji hlavu. Na jídlo si dávám klasiku a taky jeden kelímek polévky (za hotelem Grůň je na zemi krabice na odpadky - to je suprový nápad a jelikož to Lukáši určitě čteš, zkus popřemýšlet, jestli by to nemohlo být za každou občerstvovačkou?). Doplnil jsem toho do žaludku asi hodně, takže mě tak deset-patnáct minut píchá v boku a prožívám jedinou letošní krizičku :-) Na asfaltce už je to zase oukej a Pod Oklukem je tajná kontrola (5:46).

Výstup na magistrálu probíhá mimo turistické značení a celkem mě překvapilo, jak byl ten kopec nepříjemný, asi nejnepříjemnější na celé trase. Ke Trojáku to vede po trávě po louce a v poslední fázi po nové asfaltce dělané snad i na in-line brusle, na Trojáku je čtvrtá občerstvovačka - v úsporném režimu (6:36).

Při seběhu sjezdovkou nás strašně rychle přefrčí jeden mix a za chvíli podruhé křižujeme příjezdovou cestu do Rajnochovic, po které za pár hodin pojedeme zpátky domů. Vičanov se slečnou s košíkem plným hub (mimochodem, po celou dobu závodu jsme furt potkávali hejna houbařů) a jsme na poslední občerstvovačce na Tesáku (7:21). Zničeho nic se objevuje mix Panda ("Cože, už?!"), o kterém jsme si mysleli, že jsou daleko za námi a díky kterému si vydatně posledních deset kilometrů zazávodíme.

Po Tesáku je krátký seběh a následuje druhý výstup na Čerňavu a Jehelník, po kterém se zabočuje na nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů a já konečně poprvé zblízka uvidím novou rozhlednu. Díky soupeření (později zjištěno, že soupeření o čtvrté místo v kategorii) to byl neskutečný mazec - každý chvilku tahá pilku. Na Kelčském se razí poslední kontrola (8:07) a teď už následuje jen 6 kilometrů z kopce dolů a je to jen o hlavě, prostě to někdo nedá... v jednu chvíli nasazuji k trháku a čekám, jestli se Barča chytne nebo ne. Po chvíli se úklonem hlavy doprava podívám, kdo se mírně za mnou teda drží - je to právě Barča a ukazuje neskutečný morál. A to takový, že ani ty tři čupky, které narušují vytrvalé klesání, všechny vybíhá!! Ke konci bahnité cesty před zatočením na asfalt to hecujeme na čas pod 8:45, takže finiš před diváky je v solidní rychlosti (s ohledem na předchozí kilometráž), díky které razíme 8:44:51, což je pro nás vynikající čas a nakonec pouze 8 minut od bronzu v kategorii.

MATERIÁL

Boty - běžel jsem ve starých Asics Gel Fuji, které už skoro nemají vzorek a vytáhl jsem je po půl roce, když jsem je měl naposled na Běhu kolem Zlína. Jedniný trénink s němi byl týden před závodem na asfaltu na Dvou mílích - za těch devět hodin ani jeden puchýř :-)

Hůlky - čtyři ročníky bez nich, ale letos jsem na ně nedal dopustit. Myslím, že mi ani toliko nevadily, když se běžela rovina nebo lehký kopec a musel jsem je nést (nesl jsem zároveň i Barčiny a dalo se to). Na rukách jsem měl obyčejné cyklo-rukavice.

Batoh - stále ten samý Camelback s vakem na vodu. Jelikož jsem měl hůlky, byla to jasná volba, abych mohl uskrávat průběžně celý den.

Hodinky - Garmin c220, které mi v cíli ukazovaly ještě 18% baterie, naměřeno 65,90 km.

Vazelína - obyčejná bílá mezi nohy na stehna a na náchylné části v ponožkách.

Tahací lano - obyčejný špagát (asi prádelní šňůra z tábora), na obou koncích suky, na které jsem dal karabiny. U táhnoucího může být malá, protože se s ní nemanipuluje. Ta pro taženého je lepší větší pro rychlejší zacvaknutí běhěm pohybu.

Jídlo - stačí občerstvovačky, ale pro případ krize je dobré mít nějakou tyčinku, kterou (když krize nenastane) vždycky donesu až do cíle. Gel jsem vycucl jen jeden, pak je vhodný hroznový cukr "pro případ", slané ořišky pro změnu chuti a magnézium (ty jsem zrovna použil dvě).

ORGANIZACE

Nejoblíbenější závod v domovských kopcích, super rodinná atmosféra, neuvěřitelné startovné 444 Kč (dvoje ponožky, pivo, guláš, fresh kelímek), dostatečné občerstvovačky (colu bych ale zařadil na každou), možnost předregistrace pro věrné účastníky. Škoda akorát nefungujících online výsledků. Dále mi vyhovuje, že tričko není ve startovném a lze dokoupit. Přidal bych "potkávací část" jako v roce 2015 na Rusavě. Značení trati - neměl jsem sebemenší problém, ale pravda je, že trasu mám nastudovanou a znám ji nazpaměť. Startovní čísla, ta doposud chyběla - chválím :-)