Olomoucký půlmaraton 2017

Půlmaraton (21,1 km) za 1:28:00 (113. místo z asi 6000)

VÝSLEDKY

cílová rovinka, foto by KTFoto

Poprvé jsem startoval na RunCzechu, na tom nejbližším v Olomouci. Když jsem se někdy na podzim přihlašoval, nahlásil jsem předpokládaný čas 1:22. Na Nový rok v mrazu jsem v kopcích u Antrophosu běžel 1:26, v březnu kolem Tescomy lehce nad 1:24. Vypadalo to slibně, ale pak jsem nemohl tolik trénovat... no prostě typické výmluvy, každopádně jsem dostal číslo 121 a koridor A :-)

Osobní cíl jsem snížil na 1:25 (čtyřkové tempo), ale pekelná výheň posledních dnů dávala tušit, že to nebude vůbec sranda. Ale popořadě. Do Olomouce jsem jel přes Otrokovice, kde se konal Moraviaman, tak jsem se chvíli podíval na borce, kteří v této výhni sportují minimálně devět hodin. V Olomouci jsem si šel pro číslo, podíval se na organizaci na náměstí a do startu pak odpočíval v trávě ve Smetanových sadech.

Start byl nezapomenutelný, i v tom vedru jsem prvních pár desítek metrů běžel s husí kůží, ten kotel zleva i zprava, do toho Vltava, před námi elita světa, vedle profesor Pirk... První kiláky jsem běžel opravdu čtyřkovým tempem a mezičas na 5. km byl 20:02. Na každé občerstvovačce jsem se nechal posprchovat vodou, bral kelímek, ze kterého jsem si lokl a zbytek na sebe vylil, a na konci využíval i houbičku - nic jsem nechtěl podcenit.

Druhých pět kiláků bylo za 20:44. Lehce jsem zpomalil, ale nic zásadního. Atmosféra byla na celé trati opravdu neskutečná - zahradkáři na střechách, lidi na předzahrádkách, diváci kolem tratě a hlavně děti, které si chtěly furt plácat - ze začátku jsem plácal, když jsem běžel právě po té straně, pak už jsem i odbíhal z ideální trasy, abych mohl rozdávat perdy. Veděl jsem, že 1:25 je nereálných, proč si to pořádně neužívat :-)

15. kilometr jsem probíhal v čase asi 1:01:40 a začalo to hodně drhnout. Aktuální tempo už bylo na nějakých 4:20 a vyhlížel jsem cíl... poslední kilák jsem opět zrychlil, ale ty kostky jak byly koleje byly hrozné, to jsem vůbec nečekal (o to víc na těch rozbitých nohách). Finální rovinka a na displeji 1:28, jsem v cíli!

Byl to neskutečný zážitek, potkal jsem mnoho známých, proběhl parádně zabezpečenou trasu a vůbec celá organizace byla suprová, všechno klapalo... až na to, že jsem nedoběhl do cíle (chápej nejsem ve výsledcích, mám změřené pouze první dva mezičasy). Třeba se tam za pár dní objevím :-)

A ještě poznámka pod čarou: bežel jsem v novém tílku, které jsem nikdy neměl na sobě a paradoxně jsem v závodě neměl žádný problém s kolenem, žádný puchýř ani úžeh. Poprvé v běžecké kariéře jsem si ale odřel bradavky až do krve, to jsem fakt nečekal a je to asi jediný problém závodního dne! ALL RUNNERS ARE BEAUTIFUL