Hostýnská osma 2017

Šestý ročník H8 ze šesti za mnou. Tak tak, ale nakonec pod devět hodin :-)

68 km za 9 hodin (94. místo z 472 týmů/jednotlivců)

VÝSLEDKY

foto by Lukáš Podolák

Asi už to je folklór, ale i článek k tomuto ročníku musím začít tím, že jsem nevyladil :-) Letos to bylo opravdu extrémně odfláknuté - v červenci jsem vůbec neběhal, pouze týden před závodem dvě míle, dva týdny fyzičky na ovále. Jinak samá horská turistika (archiv článků 2016, 2015, 2014, 2013, 2012).

Na registraci v pátek na otočku se zliňákama Honzou, Zbyňou a Pecilem. Večer jsem zabalil závodní batoh a druhý batoh pozávodní, nechtěl jsem jako loni prožívat ranní zmatky těsně před startem. Batoh s camelbackem jsem od loňského ročníku nepoužil, to samé boty - ty jsem nazul až ráno, když jsem šel do auta. No měl jsem to na háku, pět (všech pět) dokončených ročníků mi prostě dalo nějaké zkušenosti a na ty jsem se spoléhal.

Předpověď slibovala déšť, ale nakonec bylo počasí luxusní. Pršelo totiž jen v noci a částečně ještě při jízdě na start, během dne už ne, bylo pod mrakem a v porovnání s posledními dny "chladno". Pod startovní oblouk tedy vyrážím v krátkém tričku a krátkých elasťákách, nic náhradního kromě druhých ponožek jsem nebral. Zdravím Máru a jde se na to!

Rozběh na asfaltu v hodně ambiciózních pozicích vepředu, Zdravím i Dana a za chvíli se jde do terénu. Hůlky byly jasná volba, dneska o to víc, že na těch svých slickách a občasném bahnitém terénu bude nutné kormidlovat klouzání. Tesák se tento rok jen probíhá, zdravím Lukáše za foťákem, který se mnou před pěti lety prožil mé poprvé při prvním ročníku. Výstupu na Čerňavu a Jehelník se nikdy nebojím, ale ten prostřední seběh nemám rád. Na Jehelníku první kontrola, vytáhnu kartičku na cvaknutí a bez zdržování pokračuji směrem na Chvalčov k první občerstvovačce. Dávám se do řeči s Dušanem jak vypadá brněnské běhání a najednou si uvědomím, že by se mělo odbočovat ze žluté značky doleva... všichni pohodička, nikdo nesleduje mapu - jestli ji vůbec někdo má :-) Tak to začínám řešit a velím VLEVO. Za pár minut jsme opět na fáborkách a po seběhu se dostáváme na asfaltku v Chvalčově. První občerstvovačku beru rychle, zdržím se tu jen půl minuty.

Na Hostýn je to logicky do kopce, schody v zatáčce jsou v opravě, takže k vrtuli se jde po louce. Seběh k Bukovině s chvilkou běhu po asfaltce, pak doleva na vyšlapanou cestičkou speciálně pro závod, která se mi vůbec nezamlouvá - samá kaluž a mě to přestává bavit - ambiciózní tempo ze startu tedy postupně spadlo na akceptovanější. Obřany mám rád, protože můžu vidět závodníky kolem. Následuje Klapinov a pak Pardus s krásnýma panorámatama. Na ty ale není čas, protože pod kopcem je občerstvovačka na Ráztoce. Opět byl problém s čipama, takže jsem si pěkně nějaké dvě minuty postál ve frontě až jsem si mohl pípnout. Být letos víc ambiciózní asi mě to prudilo o dost víc. Preventivně mažu chodidla a vyklepávám bordel z bot. Dolívám ionťák do camelbacku, který ale špatně zavírám a při otočení pro odpuštění vzduchu mi to teče na boty... historie místa se opakuje :-) Strávil jse tu sedm minut.

Přes Lukovské polesí a kalhotkovou kontrolu až dolů k Bezedníku a potom nahoru přes hrad a Písečné na další občerstvovačku na Vlčkové, kde podle zvyku z minulých let měním na druhou půlku závodu ponožky, chodidla si opět mažu vazelínou. Piju tři kelímky pepsi a po necelých osmi minutách se vydávám na Držkovou. Po minutě jsem si uvědomil, že vazelína zůstala na stole. Vracet z kopce dolů se mi ale nechtělo, tak jsem se jen modlil ať nebude do cíle potřeba mazat mezi nohama (jedno pomazání proběhlo před startem).

Na Humenec je to hodně do kopce a pak následuje část trasy, která na Osmě ještě nikdy nebyla, tady tento úsek až na Troják jsem jako jediný z trasy neznal. Na asfaltce do Hošťálkové je další občerstvovačka, zde trávím jen půl minuty a začínám se drápat po louce a následně po sjezdovce na Troják a přemýšlím, jestli bych to mohl stihnout do devíti hodin, protože cíl se každým krokem blíží. Druhou sjezdovkou pro změnu dolů a pak zase nahoru na Vičanov a po chvilce už poslední občerstvovačka na Tesáku, na které pobývám tři a půl minuty. Najednou se objevuje Panda.. už zase, zdravím BíKej :-) Nalívám ionťák do camelbacku a vyrážím na Kelčský. Pokud se nebudu loudat, těch devět hodin by mohlo vyjít, mám na to 84 minut.

Loni jsem s časem 8:45 měl v cíli na hodinkách ještě 18% baterky, letos klekly pár metrů za nejvyšším vrcholem závodu a celých Hostýnských vrchů, takže v seběhu se několikrát kolemjdoucích a předbíhajících ptám na čas. Vypadá to nadějně, ale kdo nezná konec trasy... už si myslíš, že si u obecního úřadu v Rajnochovicích a přitom se furt běží dál a dál lesem. No je to cílový sprint bez hodinek před diváckou kulisou s doběhem 8:59:55. Přikládám čip, ten pípá a já to mám za sebou. Jenže slyším, že se to nenačetlo - no super, tak přiložím znova abych to pod devět teda ve výsledcích neměl - znova nic. Chlapci si to napíší ručně, ale ještě jim důrazně hlásím, kdy jsem doběhl, čas s devítkou na začátku po tom "heroickém" asfaltovém finiši opravdu nechci :-)

Shrnutí: ze začátku jsem to hodně napálil, ale záhy jsem zjistil, že to tak určitě nepůjde, takže jsem zvolnil a postupně se nechal předbíhat. Někde od dvacátého jsem pochopil, že to bude hodně náročné... a bylo. Bylo to trápení, loni jsem měl čas o 15 minut míň, ale určitě jsem se necítil tak hrozně. Každopádně čas devět hodin je přijatelný a okamžitě v cíli jsem si říkal, že chci za rok znova!

Organizace: jako vždy parádní, za těch 550 korun je to luxus. Občerstvovačky na trati ideální, občerstvení po doběhu taky ideální (pivo, fresh kelímek a guláš). Značení v pohodě - to odbočení doleva od žluté na Chvalčov nevím, zakecal jsem se a za cvhíli si to uvědomil, protože jsem věděl kam... Ale dle GPS jsme běželi po trase, v terénu to možná vedlo jinak. Akorát ty čipy, to je tady neštěstí. Na kvalitu závodu to nemá vliv, ale je to škoda. Člověk se rád podivá, kolik že to dostal na prdel z jedné kontroly na další. Takže Lukáši, pošesté DĚKUJI.