Hostýnská osma 2018

Posedmé v cíli na sedmém ročníku H8.

Archiv (2017, 2016, 2015, 2014, 2013, 2012)

72 km za 10 hodin 14 minut (82. místo ze 475 týmů/jednotlivců)

VÝSLEDKY

Lukáš fotil čtyřikrát, toto je brod někde na patnáctém

Že bych letos konečně vyladil? Ani omylem :-) Ale i tak jsem se těšil na svoji sedmou účast na H8, ikdyž se dalo tušit, že to asi zase bude bolet... a bolelo. Počasí celkem "ideální" na to, že poslední dva týdny byly v kuse pařáky - prvních pár hodin pršelo, pak zamračeno a odpoledne slunečno, aby v cíli bylo pěkně teplo a sucho.

S klukama jsem v pátek vyrazili na otočku pro startovní číslo a nasát atmosféru, pozdravit skoro každého druhého známého a nabudit se na ranní start v 8:00. Na startu jsem potkal další známé (a překvapivé) lidi. V dešti se vyběhlo po asfaltce k nějakým sedmdesáti kilometrům trasy přes Hostýnské vrchy. I letos jsem chtěl vzít na nohy své posvátné slicky, ale večer jsem si půjčil na stánku Inov8 Trailtalon 275, které jsem pouze zkusil bez ponožky a bez jedinného zkušebního kroku to vsadil na jednu kartu... holt to mám po šesti letech asi trochu na háku. Odhad/cíl byl 10 hodin, tedy v 18 hodin zpátky v Rajnochovicích.

Začátek v klídku s fórkama. Nezvykle hned ze začátku přes Vičanov na Tesák a přes první Jehelník do Chvalčova na občerstvovačku. Tady jsem si radši pořádně namazal levý palec, protože jsem v těch nových botech byl trochu nervózní z mírného tlaku, který jsem na něm cítil. Nahoru na Hostýn a pak úplně neznámou trasou na druhou občerstvovačku dolů k ČOV na konci Rusavy. Odtud to bylo přes dvacet kiláků na další občerstvení, proto jsem dolil camelback. Přes zříceninu Křídlo na Vítovou, kolem dvou studánek na Ráztoku, kde jsem vyměnil ponožky, uspal hodinky na 50.km (zbývalo 14%) a oživnul druhé (akorát filajové). Po občerstvení a doplnění camelbacku vzhůru na Pardus.

Stoupáním na Pardus už se cíl blížil, často jsem si promítal trasu, co mě ještě čeká. Přes Klapinov na Obřany a po takové fekální cestě od lesáků dolů k hlavní cestě, kde jsme se měli napojit na žlutou směr Tesák - nicméně jsme šli po asfaltce. Nebýt fakt velkého množství značek, aj bych byl nervózní, jestli jdem správně. Na Tesáku už jsem byl hodně prošitý, lupnul jsem kelímek polívky, kelímek kofoly, nějaké rozinky a sušenky, naposledy naplnil batoh ionťákem a vydal se do cílové rovinky. Deset hodin jsem moc výrazně neřešil, ambice honit se kvůli zaokrouhlení času jsem letos neměl. Čerňavu i Jehelník jsem krok za krokem vypíchal, na ten cílový seběh jsem se ale moc netěšil! Přes Kelčský už se to blížilo... celkem překvapení, když se objevila místo vysokého lesa holina - snad počtvrté Lukáš s foťákem, mírné zrychlení tempíčka po asfaltu a čipuju 10 hodin 14 minut.

Atmosféra je to, proč sem jezdím... a při čekání ve tmě na karimatce u cesty na Toma dokonce přemýšlím, že vlastně musí být zážitek jít po těch odrazkách s čelovkou za tmy. Zážitek, který jsem doposud nepoznal.

ROZEPSÁNO