Hostýnská osma 2019

Poosmé v cíli osmého ročníku H8 (předešlé ročníky ZDE)

64 km za 8 hodin 55 minut (45. místo z 537 týmů/jednotlivců)

foto by kuba02

Před startem všechno podle plánů - páteční registrace s Honzou na otočku, večer nachystání všech věcí, ráno 5:30 budíček a přesně v 7 jsem dojel do Rajnochovic. Folklór v podobě zdravení se s každým druhým, nějaké fotky a pak už jen odpočítávání startu. Už ráno v osm začalo být celkem horko... vše se schylovalo k velkému mejdanu :-)
První část trasy moc neznám, povědomá místa jsem začal vnímat až u prvního pípání na Lázech (zde opět stometrový seběh na kontrolu, tak šlo vidět závodníky o nějakou minutku před a za, což je prima). Po zelené směrem na Čečetkov byla hrozně blátivá cesta od lesáků a vlastně v celých Hostýnkách je neskutečně moc těžby - hrozně moc míst si pamatuji jako lesní úseky, nyní jsou to totální holiny až je z toho smutno. Dolů na první občerstvení se naopak běželo po krásné nové šotolinové cestě. Moc jsem se nezdržoval, vypil jsem jeden kelímek a valil dál směr Tesák.
Na Tesáku doprava a dnešní první cesta na Čerňavu a Jehelník. Letos jsem opět bral hůlky, a taky rukavice, protože víkend zpět jsem je po hodně dlouhé době vytáhl na Lysou a dlaně jsem měl celkem otlačené. Seběh do Chvalčova jako vždy offroad, ale alespoň v lese - tady zatím stromy zůstaly. Na občerstvovačce jsem žahnul myslím tři kelímky kofoly, dolil camelback ionťákem, vzal si meloun (a možná koláček, jestli se nepletu) a stoupalo se na Hostýn.
Všechno bylo zatím dobré, sice se přitápělo pod kotlem, ale cítil jsem se silný - na občerstvovačce jsem dokonce viděl lidi, které jsem tušil několik minut přede mnou. Prokličkovat mezi lidmi na Hostýně a hned dolů k Bukovině na část trasy po asfaltce. Pod Obřanama jsem se trochu opláchl v potoku, vydrápal nahoru a hned zase dolů, tentokrát doleva směr Klapinov. Občerstvení na Ráztoce se blížilo, jen ještě stál v cestě Pardus. Začalo to být nějaké divné, nahoru jsem se vydrápal, dolů to měl být seběh zadarmo na celkem kvalitním podkladu, nicméně jsem se už nedokázal rozběhnout. Začalo mě píchat někde vpravo na břišním svalu a já začal propočítávat tempo, čas a kilometry na dokončení v režimu chůze (chápej tempo 10). Čelovku jsem sebou neměl, ale na 30 kilometrů jsem si dával 6 hodin, což znamenalo, že i v chodeckém režimu musím dojít za světla. Na občerstvovačce jsem se zdržel asi 8 minut, minutku poseděl a vyklepal bordel z bot (ponožky jsem oproti zvyku ale neměnil), dvakrát si z hadice políval hlavu vodou, vypil několik kelímků ionťáku, poctivě doplnil na dlouhou cestu camelback ionťákem, dal si meloun, pár sušenek a vyrazil na turistiku "mým revírem začátků chození a táborů".
Pod Oklukem jsem podle ranních informací vyhlížel na kontrole Boba... a taky že tam byl :-) Pohostil mě birellem, já si mu postěžoval jak je to na hovno a v půlmaratonském tričku směřoval dál směrem na Troják. Před třemi roky mě toto stoupání celkem rozhodilo, letos už jsem byl teoreticky připraven. Nicméně je to pořádný kopec, takže ani desítkové tempo nešlo držet. Stále jsem pokukoval po hodinkách, na jedné obrazovce bylo tempo aktuálního kilometru společně s celkovým průměrným tempem, na druhé obrazovce celkový čas a kilometry. Měl jsem ještě nachystanou jednu obrazovku s nastoupaným a sestoupaným převýšením, na tu jsem se ale za celý závod podíval myslím jen třikrát.
Krasně běhatelnou část po modré na Troják jsem tak nějak pohopsával - vždý pár kroků klusem, jinak chůze. Na křižovatce u zastávky samotný pan Zbyňa, sebral jsem mu z kola alespoň lok studené vody ze studánky a přesunul se pár metrů dolů na občerstvovačku. Opět jsem využil hadice na chlazení centrálního počítače (už několik let bez vlasové ochrany), vypil asi jeden kelímek ionťáku, dal si jeden meloun a pokračoval. Ještě jsem zaslechl pořadatele, jak stále čekají na stého člověka, což mě překvapilo, myslel jsem, že jsem ve větších hlubinách.
Při stoupání lesem přes Vičanov na Tesák jsem se dal do řeči s klučinou z Olomoucka, tak jsme to prokecali až na občerstvení a díky tomu to rychle uteklo. Na Tesáku konečně chlazená kofola, třetí sprcha hlavy, gumoví medvídci, jeden svatební koláček a... a najednou Dušan. To mi dalo další sílu, tak už jsem se nezdržoval obžerstvím a vyrazil s ním. Seznámili jsme se s dosavadním průběhem, shodli se jak je to na hovno, padlo něco o devíti hodinách a píchali vstříc nejvyššímu vrcholu Hostýnských vrchů. Břicho částečně odeznělo, tak jsem mohl zase popobíhat - jako rovinky a dolů. Aby to nevypadalo, že jsem Jehelník vyběhl, ba naopak. Dušan mi ve stoupání zdrhl. Na Kelčském letos i pípání a je tu nekončící finiš.
Už jsem nehlídal na hodinkách chodecké tempo, ale pole s celkovým časem, protože to opravdu vypadalo na těch devět hodin, nazval jsem to zmrtvívstání :-) Nicméně jsem neznal přesnou vzdálenost do cíle, tak jsem spíš jen odhadoval ze zkušeností předchozích sedmi ročníků. Předběhl jsem holčinu ve žlutém, dvojici v červeném a najednou znova Dušan :-) Předběhl jsem ho a tušil, že to výjde. Po překonání takového koryta nahoru dolů kde seděl fotograf, jsem ale běžel rovně, naštěstí výkřik "doprava" mě zachránil. Prořezal jsem se ostružiním a po chvíli dole už viděl cíl. Ostrá doleva a po asfaltce už jen pár desítek metrů do úplně poslední pravotočivé zatáčky, ve které jsem se pravda dojal, že jsem to nakonec zvládl. Čas pod devět ve světle okolností luxus, nicméně mířil jsem výše, takže gratulace beru s díkem, ale mám tady nedodělanou práci na rok 2020!

Vybavení:
Inov-8 Roclite 290 - bez jediného puchýře, ani ponožky jsem něměnil.
Camelback s 3l vakem, ale napouštěl jsem maximálně tak litr.
Garmin Forerunner 935 - v cíli 49% baterky (GPS + GLONASS, bez měření tepu).
Triko ze Zlínského půlmaratonu 2019.
Turistické hůlky a obyč cyklo rukavice.
2x MagnesLife od Nutrendu
3x GT sport tableta od Enervitu
5x oranžový hroznový cukr z DM drogerie.
Lékařská vazelína.

PS: Letos jsem toho na trati moc nejedl, jen těch pár melounů a něco drobného k tomu. Hodně jsem ale pil. Ze svých zásob jen popsané výše, dva gely v batohu jsem donesl až do cíle. A když srovnávám výsledkovky minulých ročníků, nyní jsem kupodivu nejvýše, co jsem kdy byl :-o

Záznam trasy na mapy.cz

Komentáře