Hostýnská osma 2020
Každým rokem tady asi znám víc a víc lidí :-) Ráno ještě nějaké fotky, zdravice a po osmé hodině se odstartovalo. Můj plán byl letos jít víc na pohodu, abych byl pak v cíli svěží. Ale zase ne procházkou, do světla jsem chtěl být zpět, proto jsem ani tentokrát nebral čelovku.
Předpověď hlásila vedro, proto jsem podruhé "v kariéře" vzal i kšiltovku, hůlky byla jasná volba. Začátek na Tesák s rozumem, ráno ještě bylo navíc přijatelně a tento úsek skoro celý ve stínu. První výstup na Jehelník opět ukázal nová místa, kde došlo za poslední měsíce ke kácení. Dole ve Chvalčově byla první občerstvovačka. Napil jsem se kelímku kofoly a ionťáku, vzal kousek melounu a šel vstříc Hostýnu. Pod schody jsem se ovlažil ve Svaté Vodě a pokračoval směrem na Obřany.
Při výstupu i sestupu jsem překvapivě potkal některé tváře, které jsem tu čekal v úplně jiném čase. Začalo připékat, doběhl mě Michal a přes Pardus jsme padali na druhou občerstvovačku na Ráztoce. Opět jsem využil vody z hadice na zchlazení (pokaždé když to šlo na celé trase), doplnil camelback ionťákem, vzal meloun a pár gumových medvídků - to bylo asi vše, neměl jsem skrze to horko vůbec chuť na jídlo.
Seběh z Lukovského polesí, pak zacházka přes Velou (ta mě letos už nerozhodila) a výstup po rozpálené louce na hrad. Tady jsem si v místním bufetu regulérně koupil vychlazeného birela. Půlku jsem vypil na místě a druhou jsem měl v kelímku "na cestu". Během pár minut jsem to vypil, ale musel jsem na chvíli sednout do trávy a vytřepat bordel z bot (prázdný kelímek jsem nakonec odevzdal zlínské turistce v protisměru). Potom následoval ostudný logistický fail. Myslel jsem si, že občerstvovačka je až na Držkové, jenže ona byla už na Vlčkové. A tak s plným břichem jsem toho zase moc nesnědl - navíc tady mi to fakt už hodně nechutnalo (viz foto)! Jo a nezmínil jsem, že tato trasa se běžela už v roce 2017, tak konečně se dá trošku srovnávat.
Na Držkové místní soukromá osvěžovací stanice taky přišla vhod a začalo nekonečné stoupání na Humenec - to mě opravdu letos nejvíc nebavilo. V seběhu někde u Čertových skal se zničehonic, už vyhlížejíc další občerstvení, objevil takový hnusný prudký kopec - tady jsem letos pro změnu nejvíc nadával :-)
Na občerstvovačce na Hošťálkové jsem byl o něco déle, potřeboval jsem se pořádně zchladit. Měl jsem toho opravdu dost, nicméně jsem věděl, že chci dojít do cíle, a že to pod devět hodin nejspíš teda nebude. Výstup na Troják s opalováním na slunci, seběh po sjezdovce a lesní stoupání na Vičanov. V této fázi už se mi nechtělo běhat ani roviny. Znovu nové holiny kolem trasy a poslední občerstvovačka na Tesáku. Zde jsem vypil kelímek studené kofoly, loknul piva, vzal si myslím banán, kus sýru a gumové medvídky. Jestli se nepletu, camelback jsem nedoplňoval a věřil, že vydrží až do cíle.
Komentáře
Okomentovat