Hostýnská osma 2026

 15. ročník závodu (2025, 24, 23, 22, 21, 20, 19, 18, 17, 16, 15, 14, 13, 12. MAPY)

68 km za 10 hodin 52 minut (136. místo z 434)
VÝSLEDKY

Každoročně tento report začíná, že jsem se na závod dostatečně nepřipravil. Tak to mu bylo tedy i letos. Po facce na olomouckém půlmaratonu (kdy jsem poslední třetinu běžel s velkým puchýřem na chodidle) jsem toho naběhal ultra málo. Seznam běhů dva měsíce před H8 (neobsahuje turistiku a cyklistiku):

4. 8. klusání na Červeném kameni 8 km
20.7. klusání u moře 5 km
15.7. klusání u moře 6 km
1.7. závod Kolem Libotína 6 km
20.6. závod Příborský běh hobby 4,5 km
17.6. závod Olympijský běh Rožnov 5 km
13.6. závod Půlmaraton Olomouc 21,1 km
11.6. běh po práci 8 km
9.6. běh po práci 10 km

Jakmile se blížil start, blížila se i má obava, jak to letos dopadne. Věděl jsem (protože mám za sebou 14 ročníků), že pokud nedojde k zásadnímu průseru, do cíle se dostanu - limit není ostrý a chodit turistiku umím. Čelovku jsem bral automaticky, lepší ji nevytáhnout než aby chyběla. Ostatní věci jsem balil podle zkušeností - novinkou byl klobouk, který jsem si pořizoval před pár týdny těsně před odletem na Mallorku. Inov8 boty už běžely i loňský rok, Leki hůlky jsem bral po několikáté tak jako běžecký batoh. Hodinky nesundávám od té doby, co je mám. Na pití jsem použil soft flašky (letos jsem bral o jednu víc), znova vzal i sluneční brýle, které jsem dříve nenosíval na start. Trenky jako loni, dres AKEZ, čelenka H8, šátek na ruku. Ponožky beru vždy i náhradní a v polovině trasy měním. Kromě výživy (gely, tablety, magnésko) jsem měl v batohu i alu fólii, náhradní tkaničku (prozíravě), mapu na papíře, náplasti, kartičku pojišťovny a hotovost, mobil a bezdrátová sluchátka.

Letošní ročník byl jubilejní, tak se běžela i 108čka ze Zašové do Rajnochovic a pak s napojením na naši trasu až do cíle. A letos se opět běželo v protisměru, tedy Kelčák nebyl finiš, ale hned po startu jako první kontrola. Trasy se různě přibližují ob jeden rok, první ročníky ještě ale nebyly GPS hodinky tak dostupné, nemám ucelený archiv na jedno kliknutí (zatím stále chybí první dva roky).

první Tesák, foto by Kuba Stryk

První úsek na Kelčák byl v davu, občas jsem s někým pohovořil, ale do špuntu jsem se vůbec nedostal, i když jsem startoval někde z prostředka. Nikam jsem nehnal, ale celkem rychle to uteklo. Následoval seběh na první Tesák (kdo zná trasu, ví že uprostřed seběhu je ještě Čerňava), kde jsem doplnil jednu flašku, dal meloun a šel dál na další úsek přes Vičanov, Troják na první větší občerstvovačku na Hošťálkové za pilou (už tu jednou historicky byla).

Další usek vedl přes Humenec, který v "normální směru" nesnáším - je to hrozně dlouhé a táhlé, ale v tomto opačném směru to bylo parádně běhatelné. Až tak, že jsem na 20. kilometru z ničeho nic ležel na zemi po parakotoulu. Naštěstí jsem neměl zamknuté hůlky, takže mírně odřené lokty (a hlavně špinavé) jinak bez následků... do pár sekund jsem běžel dál. Na Držkové v dědině byla na chodníku mini-občerstvovačka, kde jsem si dal colu, doplnil flašku a rychle pokračoval dál do Vlčkové, kde byla velká občerstvovačky u obecního úřadu. Zde jsem vyklepal boty, dal něco na zub, doplnil vodu, použil sprchu na zchlazení hlavy a z batohu vytáhl klobouk (do té doby jsem měl jen čelenku).

Do kopce přes Písečné směrem na hrad Lukov a následně dolů na Vítovou (nejnižší bod trasy), aby pro změnu nahoru na místo zvané Velá, za kterou kilometr dál byla luxusní velice chladná a vydatná studánka Rybárka. Zde jsem strávil pár minut na dočepování studené vody do flašek, ochlazení hlavy a zamokření klobouku. Po vzoru cyklistů jsem si studenou flašku dal za krk pod triko a bylo to luxusní chlazení! Přes Lukovské polesí následovala velká občerstvovačky na Ráztoce. Zde jsem si vyměnil ponožky (ty původní rovnou vyhodil), chvilku poseděl, sprcha, dočepování flašek, dal jsem si jednu palačinku, kus slaného sýru a vydal se směrem Hostýn.

První ale ještě byl Pardus a pak přes Klapinov Obřany. Nahoře jsem si utahoval boty před prudkým seběhem a myslím že zrovna tady jsem vytáhl sluchátka a pustil nějaké podcasty, aby cesta rychleji ubíhala. Na Hostýn se šlo nahoru zase direct křovím a přes svodidla (za mě asi nejblbější úsek trasy, ale jen krátký, tak žádné drama). Prošli jsme skrz nové parkoviště na kontrolu pod bazilikou. Tady jsem si odskočil do obchodu a koupil vychlazenou Pepsi a ovocný nanuk - super volba a prima změna oproti teplé vodě. Než jsme obešli dokola křížovou cestu jsem nanuk dolízal a u svaté vody se pořádně ochladil, zároveň napustil studenou vodu do flašek a pokračoval dolů na Chvalčov. Nicméně jsem si musel v lese utáhnout botu a přitom jsem přetrhl tkaničku. Trošku jsem to "zkušeně" už doma čekal, protože byla načatá, takže jsem měl v batohu nějakou náhradní tkaničku (ale v ten okamžik jsem si tím nebyl úplně jistý). Provizorně jsem to zasukoval s vidinou, že za chvilku je občerstvení na Chvalčově.

Na zahradě obecního úřadu jsem opravdu našel v batohu tkaničku, tak jsem ji vyměnil, něco popil a chtěl i sníst, ale sýr jsem musel vyplivnout do popelnice, protože mě to trošku dávilo - nedokážu prostě jíst, nemám na to vůbec chuť. Vodu jsem nedopouštěl, protože byla hrozně teplá, ale věděl jsem, že nahoře u posledního baráku je studánka... kde jsem se opravdu za pár minut přesunul, zase se pod vodou chladil a napustil flašky, abych jednu na výstup směr Jehelník dal opět za krk. Poctivě jsem to šlapal s dobrou náladou jak těch kilometrů do cíle rychle ubývá a s pocitem, že to je poslední kopec. Druhý seběh dnešního dne na Tesák (opět s výstupem na Čerňavu) a poslední občerstvovačka. Tady jsem si dal luxusně vychlazenou čepovanou kolu, ovlažil se u sprchy, vyčistil boty, schoval klobouk do batohu a vrátil na hlavu čelenku.

Originální doběh do cíle z Tesáku bývá přes Kelčský Javorník, ale tím, že se šlo v protisměru, tak cesta byla parádní - stále mírně dolů bez velkých šutrů či prudkých srázů. Cítil jsem se velice dobře, tak jsem pořád klusal, zároveň jsem aktivoval navigaci a začal propočítávat poprvé za celý den cílový čas. Přišla na mě motivace to dát pod jedenáct, tak jsem se snažil. Poslední zatáčka u koní doleva a jen finální asfaltka do cíle. Stále v poklusu a se slunečními brýlemi na nose pro případ kdybych se dojímal ještě víc než by bylo zdrávo navenek :-)

cíl, foto by Kuba Stryk

S přehledem pod těch jedenáct hodin, v cíli spokojen bez vážnějšího problému než bolavě unavených noh. Oproti loňsku rychlejší, ale k časům běhávaným roky zpět proklatě daleko. Poslední dvě hodiny jsem si to vlastně i užíval, pro tyto pocity sem stále jezdím - pro cílové pocity a ty bezprostředně následující. Bolest nohou obrovská, sprcha, hodina vodorovné polohy, doplňovaní tekutin a večer i guláš a kuřecí steak. Zalehnutí v autě, zavření všech okýnek, protože byla fakt kosa (i den před tím a na to jsem nebyl připraven). S pálením noh jsem asi usnul ještě po dobu koncertu, nicméně ráno jsem se probudil krásně odpočatý.

Sám jako organizátor různých sportovních akcí neskonale oceňuji jednu věc. A to tu, že v podstatě pokud to někdo nevěděl, tak ani nepoznal, že zakladatel a hlavní organizátor Lukáš Tomčík nebyl přítomen a vše sledoval online z nemocničního lůžka. Spolehlivost a kvalita týmu, který se tu za ty roky vybudoval, je záviděníhodná!!! Děkuju. Zase za rok.